Davide, po utkání ti asi hodně zvoní v uších...

No lítalo to tam do těch tyček (smích). Měli jsme velké štěstí a je to pro nás asi nejšťastnější výhra v sezóně.

Po půlhodině hry vedení 2:0. Co se stalo s Blanskem, že jste poté soupeři přepustili otěže hry?

Těžko říct, nehráli jsme po zemi. Každý balón, který jsme odkopli, se nám ihned vracel zpátky jak bumerang. Naštěstí soupeř zahazoval jednu šanci za druhou. První poločas jsme ještě přečkali. Do druhého poločasu jsme nastoupili s tím, že chceme hrát úplně jinak a za každou cenu vyhrát. Zkusili jsme poctivě bránit, ale to nám také nešlo. Soupeř hrál dobře, měl spoustu šancí. Naštěstí žádný gól nedal, proto jsme vyhráli.

Kozlovice před tím sedm kol neprohrály. Vy jste na domácím hřišti sehráli několik těžkých utkání, ale tento soupeř byl zřejmě nejkvalitnější...

Z pohledu šancí určitě. Ještě nás sousta zápasů čeká, takže uvidíme, jakou kvalitu budou mít další soupeři.

Pro tebe dnes již osmá nula v sezóně...

Tolik jsem v divizi ještě neměl. Co ji hrajeme, tak jsem jich měl maximálně šest, takže jsem spokojený. Je to zásluhou celého týmu. Celý tým dře, abychom dali a gól a my vzadu to musíme dobře odbránit, abychom měli šanci vyhrát.

Závěr utkání jsi dohrál se sebezapřením. Co se stalo?

Tak v 75. minutě jsme odkopávala od brány a chtěl jsem odkopnout co nejdál. Bohužel jsem ucítil, že mě v noze něco tahá. Při dalším odkopu už jsem to cítil natolik, že nešlo další výkopy provádět, takže to musel odkopat Kolco (Lukáš Koláček, pozn. autora). Nevím přesně, o co jde, ale věřím, že do příštího utkání to bude dobré.

Děkujeme za rozhovor.