Vezměme to od konce. Závěr soutěže naznačil, že záchrana byla reálná.

Možná ano, ale musíme zůstat objektivní. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale my kluky můžeme naučit hrát organizovaně, dobře bránit, máme v podstatě čtvrtou nejlepší obranu v soutěži, ale nás zabíjela produktivita. A to se těžko dá natrénovat. Téměř v každém zápase jsme si vytvořili tři čtyři tutové šance, ale neuměli jsme je využít. Tím jsme poztráceli mnoho bodů, protože plno těch zápasů rozhodovaly maličkosti a často právě ten jeden gól. Drtivou většinu zápasů jsme prohráli právě o gól.

Jak se pracuje s vědomím, že míříte k sestupu?

Ano, rozhodnuto pro nás bylo nepříjemně brzo, ale nikdo sestup neřešil. Zůstali jsme v klidu. Věděli jsme, s čím do ligy jdeme, že při stávajícím složení mužstva pro nás bude záchrana velice těžká. Zvlášť po tom, co naši největší konkurenti v zimě výrazně posílili, a pak když se druhá liga vyvíjela tak, že z ní půjdou dolů dva moravské týmy. Bylo jasné, že budeme potřebovat dostat pod sebe tři soupeře. A to se nám postupně vzdalovalo.

Co myslíte tím, že sestup nikdo neřešil?

To, že jsme zůstali realisty. Nemělo cenu se tím trápit. Dokonce si s odstupem času myslím, že náš postup byl trošku malý zázrak. To, že jsme šli přes Hodonín, který o něj moc stál. Věděli jsme, kde je problém.

Řekněte.

Herně nám v těch závěrečných třiceti metrech před soupeřovou brankou chyběla větší kvalita. Ano, možná i větší klid, ale možná i další rozdílový hráč. Ale nikdo nemůže klukům vytknout, že by nepracovali, že by něco vzdávali nebo něco šidili. V kabině ani v jednom momentě nebyla rezignace. Kolikrát jsme měli velké problémy vůbec mančaft poskládat, ale všichni bojovali. A některá vítězství jsou cenná. Třeba s béčkem už zase prvoligové Sigmy Olomouc. Kvůli takovým zápasům stojí za to ten fotbal dělat.

I v nezdaru se dá najít poučení. Jaké je to blanenské?

I když to může vypadat jako otřepaná fráze, tak pro nás je to zkušenost jako blázen. Neříkám, že přímo pro mě, ale pro drtivou většinu hráčů. Plno kluků se přesvědčilo, že to mohou někam s fotbalem dotáhnout. Udělali obrovský kus práce, přičemž v jiných třetiligových mančaftech by asi takovou šanci nebo takový herní prostor nedostali. Oni z toho musí těžit. Když to bude mít pointu v tom, že kluci tuto sezonu zúročí, tak se vůbec o sestupu nemusíme bavit.

O čem tedy?

Naznačil jsem to. Teď pro Blansko začíná práce. Musíme poskládat kádr na divizi. A můžeme stavět na tomto starém jádru, které je zdravé. Život jde dál. Musíme to nachystat tak, abychom divizi hráli důstojně. Dáme šanci mladým klukům z vlastního dorostu. Už teď na jaře si někteří z nich ligu osahali.

Můžete být konkrétnější?

Tomáš Feik a Dominik Šmerda s námi trénují už delší dobu, přitom ještě rok můžou být v dorostu. Ale my je posuneme do áčka, protože si myslím, že je to i ocenění práce trenéra Veselého, že dokázal připravit hráče pro mužský divizní fotbal. Teď hlavně musíme, jak už jsem řekl, vytvořit osu mužstva. Jsme na tom lépe než minulé léto, kdy se dlouho rozhodovalo, co se vlastně bude hrát. Teď je to jasné, jsme v divizi a připravíme se na divizi. Soutěž skončila, nám začíná práce. Chceme, aby k nám lidé chodili na dobrý fotbal a samozřejmě hlavně na naše vítězství.

Autor: Deník/Zdeněk Vlach