Je půl šesté večer. Fotbalový stadion v blanenské ulici Údolní je jedna velká výheň. Z fotbalistů divizního FK Blansko jenom lije. Sedy lehy, kliky, skoky přes překážky. Sprinty. Bago, centry, střelba na bránu, fotbálek. Pak zase sedy lehy. Pondělní trénink je v plném proudu. „U mě je riziko infarktu z téhle party nejvyšší. Musím se proto jít napít dřív," hlásí s typickým humorem při vyklusání k bidonům s vodou Petr Švancara.

Máte za sebou po dlouhé době ostrý trénink. Jak se cítíte?

Je na mě vidět, že jsem zanedbanej. Dva měsíce jsem netrénoval. Mám tři týdny na to, aby se dal do kupy. Ne fotbalově, spíš zpevnit svaly, aby se nezranil. První trénink byl ale super. Jsou tady šikovní kluci a atmosféra výborná. Zdravě vyhecovaná. Trénink byl dynamický, žádné dlouhé běžecké úseky, to mi vyhovuje.

Přicházíte na půlroční hostování. Co od vás vedení klubu očekává?

S vedením klubu jsme se domluvili, že bych měl stíhat jeden dva tréninky týdně a pak zápasy. Pokud bych byl brzda podniku a nedařilo se mi, tak v zimě sedneme a domluvíme se, co dál. Nejsem tady od toho, abych si něco dokazoval, ale pomohl. Jsem soudnej a nerad bych zabíral místo mladým klukům.

Naposledy jste hrál v Rakousku čtvrtou nejvyšší soutěž. Tu bude hrát i v Blansku…

Výkonnostně jsou ale kluci v Česku úplně někde jinde. Jsou na tom daleko lépe. I pro mě v sedmatřiceti bude divize velká výzva a jsem zvědavý, jak se s ní poperu. Z třetí ligy jsem měl už trošku respekt. Nevím, jestli bych to dával. Hlavně se tam trénuje mnohem intenzivněji, než v divizi.

Právě z třetiligové Líšně jste měl nabídku. Stejně jako z brněnského Tatranu Bohunice. Proč jste si vybral právě Blansko?

Měl jsem ještě nabídky z Rakouska, ale nakonec jsem v Blansku. Bývalý šéf brněnské Zbrojovky Karel Jarůšek je tady ve výboru. Známe se léta. Je to takový můj fotbalový táta. Měl bych nastupovat i za Tišnov, který je farmou Blanska. Ale prioritou je divize. Bavili jste se už s trenérem, jaká bude vaše role na hřišti?

Zatím jsem se bavili o tom, že bych chtěl mít na drese devítku. Snad mi ji kluk, co s ní hraje, nechá. Jsem trošku pověrčivý. Není tajemství, že má problémy v defenzivě, tak doufám, že mě trenér postaví do útoku. (úsměv)

A mimo hřiště?

Do trénování se nehrnu. To není moje parketa. Blansku bych rád pomohl přilákat do hlediště diváky. Nejsou mi cizí ani projekty mimo fotbal, které zviditelní region. Nejde mi o oživení jména Švancara. V minulosti jsem se zapojil například do akcí blanenské nemocnice a dětského domova v Boskovicích. Dělám to rád a baví mě to.

Fanoušky určitě zajímá, kolik bude vaše angažmá blanenský klub stát…

To jsem rád, že fanoušky zajímají love. Chtěl by je uklidnit. Moc vás stát nebudu. Možná nervy. Tahle soutěž není o penězích a o tom, že by Švancara bral sto sto padesát tisíc měsíčně. Šel jsem sem kvůli lidem, které znám.

Co vás teď po ukončení profesionální kariéry vlastně živí?

Zlatou žílu, která by mě teď živila, nemám. Jsem ve fázi, kdy se učím nové věci. Angažuji se v projektech malé kopané. Jako hobík pak v aktivitách okolo stadionu Za Lužánkami, kde jsem si půl roku vyzkoušel práci s počítačem a funkci manažera. To bylo pro mě jako fotbalistu něco naprosto nového. Skočil jsem do toho po hlavě. Komentuji také fotbalové zápasy v televizní přenosech. Takže se fanoušci můžou těšit u obrazovek zase na toho největšího chytráka. (smích)

Ve středu nastoupíte za Blansko v prvním přáteláku. Pro vás bude pikantní v tom, že se bude hrát proti Zbrojovce na Srbské…

Už mě kontaktovali fanoušci z Brna, jestli nastoupím. Slibuji, že na trávník vyběhnu. Ale nemůžu slíbit v jaké formě a že budu hned fantastickej. Jsem navíc trošku rozpolcený. Zbrojovka je totiž moje srdeční záležitost. Už dlouho nedala gól, tak jí ho ve středu přeji. Ale doufám, že můj nový tým, Blansko, vyhraje 3:1.

Fotogalerie

http://www.fkblansko.cz/fotogalerie...