Oba jste drtivou část kariéry strávili v Blansku. Honza působil pouze rok v Čebíně, Karel pro změnu v Černé Hoře a v Bořitově. Jak vzpomínáte na tato vaše působení mimo blanenský klub?

Jan Nečas: Jestli si to dobře pamatuji, tak jsem do Čebína šel na hostování v době, kdy Blansko hrálo divizi (sezóna 2007/08 pozn. autora). Byl to pro Blansko i Čebín výhodný obchod, když to tak nazvu. V Blansku působil Aleš Slanina, který chytal výborně a byl hráčem Čebína. Čebín proto potřeboval hráčskou výpomoc. Já jsem zprvu nevěděl, do čeho jdu, ale později jsem určitě nelitoval. Čebín hrál 1.A třídu, tým tam byl perfektní. Trénoval nás Zdeněk Veselý, který dnes vede nejmladší přípravu u nás v klubu. První půlrok jsem tam působil společně s Markem Pernicou, druhý s Radkem Bezděkem. Na to angažmá vzpomínám velmi rád. Probudil jsem se tam i střelecky. Podařilo se mi dát 8 branek, i když musím přiznat, že šancí jsem měl asi na dalších dvacet. Po herní stránce mě to v Čebíně ohromně bavilo. Dokonce si vybavuji, že tehdy měl do týmu přijít i Karel, kterého chtěl trenér Veselý, ale bohužel se to hostování neuskutečnilo, protože byl zrovna v Anglii. Do dnes když třeba projíždím Čebínem, tak to ve mně vyvolá pozitivní emoce. Když jsem za B tým Blanska hrál proti Čebínu v 1.B třídě, tak jsem tam spoustu kluků znal. Pozdravili jsme se spolu a prohodili takové ty klasické fráze, ale i to člověka potěší. Čebín je pro mě prostě pojem a to angažmá mi určitě dalo soustu pozitivního, z čehož jsem později čerpal.

Karel Švancara: Do Černé Hory jsem odešel jako mladý ve 20 letech. Působil jsem tam pouze půlroku, ale moc zápasů jsem neodchytal. Hrál se tam tehdy okresní přebor, takže tomu odpovídala i úroveň tréninků. Nějaké zvláštní vzpomínky tedy na toto angažmá nemám, ale samozřejmě s kluka z týmu se potkávám a s nikým nemám problém se pobavit. V Bořitově to už bylo něco jiného. Tam jsem odcházel z Blanska po úspěšném období, kdy se zde hrála třetí liga a divize. Znal mě pan Ťoupek, který tehdy v klubu působil jako předseda. Za to angažmá jsem byl určitě rád, protože jsem měl možnost pravidelně chytat a poznal jsem zase nové spoluhráče. Po fotbalové stránce mě však nejvíce dalo působení v Blansku v období, kdy jsem kryl záda Aleši Slaninovi. Měl jsem možnost od něho načerpat zkušenosti. Aleš mě motivoval k poctivé práci na trénincích. Myslím si, že se mi pak při jeho zranění ve třetí lize a poté po jeho odchodu podařilo výkonnost potvrdit.

Kteří spoluhráči vás v průběhu kariéry ovlivnili a na které rádi vzpomínáte?
Jan Nečas: Když jsem s fotbalem začínal, tak na mě velmi působili odchovanci ČKD jako Hynek Jarůšek a Libor Škvarenina. Jsou to kluci z Blanska, které dodnes stále potkávám. Rád vzpomínám, kdy jsme po tréninku seděli v kabině a oni vykládali ty historky z natáčení. Pak je to třeba Libor Němec. To je kluk, který byl po fotbalové stránce a stále je výborný. Přišel do Blanska s nějakým jménem. Byl mozkem týmu, kterému se podařilo postoupit až do třetí ligy. Hrozně pozitivně na mě působil i Aleš Slanina. On byl neuvěřitelně pozitivně naladěný. Jen tak ho něco nerozhodilo. Hlavně to byl skvělý fotbalista, pan gólman. Spolu s Liborem Němcem to byly dva velmi důležité články týmu. Skvělí fotbalisti, kteří dokázali dělat pozitivní atmosféru v kabině, ale zároveň byli i přísní a dokázali spoluhráče oprávněně zkritizovat a nabudit ho k lepším výkonům. Vzpomínám na kluky z B týmu i na protihráče z řad Metry. Jsou to třeba Pavel Rajtšlégr, Jirka Formánek, Honza Torda. Do dnes se s nimi potkávám a mám ty kluky rád. Těch jmen je za těch 30 let opravdu hodně, takže se omlouvám, že tady všechny neuvedu. Určitě bych byl ale nerad, aby tady nepadla jména dvou hráčů, kteří jsou podle mě výborní fotbalisté a perfektní kluci do party a jsou to Tomáš Kleveta a Radim Farník. Takoví hráči by měli být součásti jakéhokoliv týmu a je jedno jestli ten tým hraje fotbal, volejbal nebo hokej. Já osobně je uznávám jako fotbalisty, ale také jako velmi pozitivní lidi.

Karel Švancara: Já to vezmu hodně zběžně. Pamatuji si třeba brankářské tréninky v žácích pod panem Pohrinčákem, když vykopl míč asi 6 metrů ode mě a vynadal mi, že tam neskočím, i když to nebylo fyzicky možné. Pak to byla třeba střelba za pana Šenka, kdy to mělo na svoji dobu nějakou úroveň. Když na to teď vzpomínám, tak se tomu musím smát. Pro mě kvalitní brankářská příprava začala při přechodu z mladšího do staršího dorostu, kdy za A tým ČKD chytal Radim Polák, který byl a stále je do fotbalu ohromně zapálený. Snažil se dělat něco navíc ve svém volném čase mimo tréninky a začal se věnovat přípravě brankářů. Určitě ty tréninky pro mě byly přínosem. Pak se mi po této stránce věnoval Saša Malits. Zapomenout nemůžu na už několikrát zmiňovaného Aleše Slaninu, který byl výborný brankář, ale také člověk, s nímž se dalo kdykoliv jít na pivo a bavit se téměř o všem. Těch jmen je opravdu hodně a v podstatě všichni, co mě a Honzu znají, tak nás nějakým způsobem ovlivnili. Jsou to samozřejmě i všichni hráči, které už zmiňoval Honza a tak bych se jen opakoval.

Na poslední část rozhovoru se můžete těšit v průběhu příštího týdne

První část rozhovoru

Druhá část rozhovoru