Tento klub stál u zrodu partnerských vztahů s naším městem, které se datují od roku 1963. Turnaje se zúčastnily celkem čtyři týmy - pořádající ESV Mürzzuschlag, Phönix Mürzzuschlag, Atus Wartberg a Fiala team ČKD Blansko. Hrálo se systémem každý s každým 2x 15 minut.

Na úvodním ceremoniálu přivítali všechny účastníky: starosta města pan Karl Rudischer, radní města pro sport a tělovýchovu pan Karl - Heinz Baumer, bývalý předseda TJ ESV Fritz Hochegger, současný předseda fotbalového klubu ESV Mürzzuschlag Walter Rinnhofer a za výpravu z Blanska pan Jaromír Novák. V průběhu turnaje se mezi diváky objevil také pan Rudolf Eppinger, zakladatel partnerských vztahů mezi tělovýchovnými jednotami Mürzzuschlagu a Blanska.

Od 15:00 se týmy pustily do boje. A byl to boj ne ledajaký. Teploměr na místní světelné tabuli ukazoval na slunci chvílemi teplotu 47 °C.

Sestavu Blanska tvořili tito hráči:
Brankáři: Josef Chuděj, Alexandr Malits ml.
Hráči v poli: Alexandr Malits st., Roman Študent, Marcel Gargoš, Michal Malits, Ctibor Malík, Miloš Vašák, Jaroslav Málek, Pavel Máša a Jan Zich
Trenéři: František Fiala a Stanislav Hasa

V prvním zápase narazilo Blansko na Atus Wartberg. Soupeř se hned ve 2. minutě ujal vedení. Za dvě minutu mohl srovnat krok po pěkné individuální akci Jaroslav Málek, jeho střelu z brankové čáry ještě obránce stačil vykopnout. O vyrovnání se tak až po změně stran postaral zásluhou podařené střely Michal Malits. Remízu pak zuby nehty podržel zákrokem na brankové čáře obránce Gargoš, aby krátce nato aktivní Jaroslav Málek zaznamenal vítěznou trefu - 2:1.

Druhým soupeřem našeho mužstva byl Phönix Mürzzuschlag. Divákům hned na začátku předvedli krásnou kombinační akci J. Málek s Milošem Vašákem, po níž druhý jmenovaný zavěsil - 1:0. Soupeř se však nevzdal a v 9. min. dokázal potrestal chybu v obraně - 1:1. Za čtyři minuty pak skóre dokonce otočil, když na vrcholku celé akce zakončoval střelec soupeře do odkryté branky Alexandra Malitse mladšího. Po změně stran se o otočení stavu utkání postaral dvěma trefami současný nový člen výboru FK Miloš Vašák a jeho zásluhou tak Blansko i své druhé utkání zvládlo.

Poslední konfrontace na turnaji byla s domácím pořádajícím celkem ESV. Souboj na ostří nože odstartoval ve 3. min. tvrdou střelou M. Vašák, brankář si s ní dokázal poradit. To stejné se mu však už nepovedlo za další minutu, kdy jej překonal J. Málek - 1:0. Stejný hráč kuriózně zaznamenal hned vzápětí svoji druhou branku v utkání, kdy jej nastřelil domácí obránce a od blanenského útočníka se míč odrazil lobem do branky - 2:0. V tomto zápase se do blanenské svatyně postavila brankářská legenda „Kolbenky“ Josef Chuděj. Toho dokázali domácí střelci překonat pouze z trestného kopu, kdy mu příliš nepomohla vlastní zeď. Po změně stran zpečetil výsledek ve prospěch Blanska Miloš Vašák a i třetí zápas tak pro Blanenské skončil vítězstvím.

Po třech výhrách a zisku plného počtu bodů Blansko získalo prvenství na turnaji. Mnohem důležitější však bylo utužení vztahů s rakouskými občany, kteří k Blansku chovají velké sympatie, což konec konců ukázali i na tomto turnaji odehraném v přátelské a pohodové atmosféře. „S turnajem i s celým pobytem jsme byli spokojeni. Chtěl bych všem hráčům poděkovat za jejich přístup a i za to, jak se dokázali vypořádat s obtížnými klimatickými podmínkami,“ doplnil k celé akci jeden z organizátorů starých pánů Stanislav Hasa.



Po turnaji jsme pro vás vyzpovídali několik hráčů. Prvním byl Miloš Vašák, v současné době také nový člen výkonného výboru FK APOS Blansko.

Jak hodnotíš průběh turnaje?

Bylo to dobré. Osobně jsem se na tuto akci velmi těšil, protože se sem moc rád vracím z důvodu, že jsem tu měl před 18 lety hrát fotbal. Je to tu moc pěkná oblast, Rakousko - Alpy co víc si přát. Těšil jsem se i na kluky, že se opět potkáme. Trošku pro nás bylo hendikep počasí, ale jinak celkově jsme spokojení.

Nastínil jsi počasí. Na slunci bylo místy až 47 °C, to pro fotbal příliš ideální není.

Já mám teplo moc rád, po těch deštích jsem se na něho těšil, ale toto už byl trošku extrém. Na druhou stranu s klukama si na hřišti rozumíme, víc běhá míč, takže i díky tomu to člověk i lépe zvládá. Ale i přesto to bylo hodně náročné.

Ty jsi tu hrál i před 10 lety, kdy jste skončili druzí. Jaké to je se sem vracet?

Jsou tu stále lidé, se kterými se už dlouhou dobu známe, takže oni nás vždy vřele vítají. Je tu opravdu moc příjemná atmosféra, takže rádi se sem budeme zase vracet, pokud by se v budoucnu poštěstilo a podobné akce bychom se zúčastnili.

Staří páni se teď scházejí docela často. Jak ty podobné akce vnímáš?

Určitě je hodně dobré, že se scházíme díky Frantu Fialovi a Standu Hasovi, kteří tyto akce zaštiťují, byť třeba Standa nemůže z důvodu zdravotních nastoupit. Vždy se na tato setkání hodně těším, protože si máme pokaždé o čem povídat. I na ostatních klucích je vidět, že jsou spokojení. Jedině dobře, že to tak je.

Turnaj jste vyhráli a ty jsi se stal nejlepším střelcem týmu. Z tohoto pohledu jsi určitě hodně spokojen.

Tak je pravda, že v minulosti jsem moc branek nedával ani za staré pány, takže mě těší, že jsem byl nejlepším střelcem.

Všechna utkání jste vyhráli těsným rozdílem. Určitě se tu také projevila rakouská nátura, protože vám soupeři nenechali nic zadarmo.

Já znám rakouský fotbal na regionální úrovni docela dobře. Dneska jsi to viděl sám, že i když si třeba před zápasem říkáme, že by to mohlo být snadné, tak to rozhodně neplatilo. Rakušáci se dokáží zdravě naštvat, nahecovat se, dohrávat souboje, hrát občas i rukama, takže opravdu není jednoduché se proti nim prosadit. Nakonec jsme to však zvládli a tou českou chytrostí je přehráli.

Ty už v Rakousku působíš jako hráč dlouhou dobu. Můžeš přiblížit kde?

Od roku 92 jsem stále v Haugsdorfu (7 km od hranic), poslední čtyři roku už jako hrající trenér. Musím říct, že i v našem klubu je dopad ekonomické krize zjevný. Pár lidí od fotbalu odešlo. Jsou tam už vesměs mladí kluci. Vůbec nevím, jak to tam bude dál. Vedení chtělo, abych ještě rok vydržel, pokusil se přivést útočníka. Já sám ještě rozhodnutý nejsem, takže uvidíme. Už jsem jim ale naznačoval, že bych teď chtěl pomoci v Blansku, byť toho času tolik nemám. Vím, že podzim tady bude hodně náročný. Během tohoto měsíce tuto situaci musím vyřešit.

Když bys měl porovnat povahu Čechů a Rakušáků. V čem je největší rozdíl?

Určitě Rakušáci jednají víc napřímo. Já bych uvedl příklad opět z fotbalu. Blanenský fotbal pozorně sleduji, každý ví, co se tady stalo. Minulý rok klub sestoupil, což se samozřejmě může stát, byla to pro Blansko hodně vysoká soutěž. Ale v okamžiku, kdy je tým dolů se musí udělat rázné kroky v období, kdy sponzoři vinou ekonomické krize nejsou příliš nakloněni financovat sport. Tam si myslím, že se trošku zaspalo. V tomto případě jsou rakouští funkcionáři velmi rázní, okamžitě snižují náklady a odměny, jsou schopni se po třech kolech rozloučit z důvodu výkonnosti s jakýmkoliv hráčem ať už je domácí nebo zahraniční. Prostě řešit to rychle a operativně vzhledem k aktuální situaci. U nás mi připadá, že ještě stále máme určitý ostych říct si něco přímo z očí do očí, i když je to třeba něco ne zrovna příjemného. Nakonec bylo vidět, že jaro kluci v Blansku odehráli s výrazně nižšími náklady. V tomto jsou Rakušáci hodně přímí, někdy dokonce nevybíraví, ale takoví oni jsou. Vědí, co si mohou dovolit. Nežijí ze dne na den a nic neponechávají náhodě. Vždy se snaží klub řídit s minimálně ročním výhledem.

Poslední otázka. V plném proudu je nyní Mistrovství světa ve fotbale. Komu ty osobně fandíš a kdo se stane vítězem?

Samozřejmě fandím Slovensku, protože ty kluky my jako Češi samozřejmě známe. Myslím si, že hodně nahoře bude Španělsko, Argentina a Brazílie. Musím se přiznat, že moc neznám ta africká mužstva, takže třeba se možná někdo z nich objeví jako překvapení ve vyřazovací fázi.



Druhým zpovídaným byl Josef Chuděj, bývalá opora ČKD Blansko, který v tomto klubu strávil dlouhých 25 let.

Jak jste se těšil na své bývalé spoluhráče a jak hodnotíte turnaj?

Na bývalé spoluhráče jsme se těšil hrozně. Navíc jsem se po dlouhé době opět dostal do Mürzzuschlagu. Jsem moc rád, že ti staří hoši jako je Šuťa Malits, Jara Novák a já jsme se tohoto turnaje mohli zúčastnit. Jinak turnaj byl z naší strany vydařený, zvládli jsme ho hodně dobře i s ohledem na to velké vedro, které tu bylo. Myslím si, že jsme jako hráči bývalého ČKD Blansko předvedli dobrou kopanou.

V 47°C se asi příliš fotbal hrát nedá. Náročné to musí být i pro Vás jako brankáře.

Přesně tak, ale já si myslím, že když si člověk ty pohyby trošku kontroluje, tak se to zvládnout dá. Bylo to vidět i na ostatních týmech, že je to pro ně hodně náročné. Já jsem rád, že jsme tu jako bývalí hráči ČKD, o kterém stále mluvím, protože ho mám stále v srdci, předvedli pohledný fotbal a dokázali v turnaji zvítězit.

Vy jste se do Mürzzuschlagu podíval i coby aktivní hráč. V minulém režimu si to každý dovolit nemohl, podívat se za hranice.

Určitě to pro nás tehdy bylo něco výjimečného a byli jsme za to strašně rádi. Tehdy jsme ještě do Rakouska jezdili jako aktivní fotbalisté díky již zesnulému funkcionáři, panu Vonešovi, kterého bych touto cestou rád vzpomenul. S Mürzzuschlagem jsme měli vždy dobrou spolupráci i vztahy. Oni jezdili k nám. Jsem velice rád, že jsem se této akce mohl zúčastnit a tyto vztahy znovu oprášit.

Ukazuje se, že fotbal i přes to, jak je v současné době vnímán veřejností, je tím prostředkem, díky kterému vznikají nová přátelství a třeba i družby, jako je vidět na příkladu Blanska a Mürzzuschlagu.

To můžu jen potvrdit. Je dobře, že ty vztahy neupadly, když už jsme zanechali naší aktivní fotbalové činnosti. Pokud mne paměť neklame, tak s Mürzzuschlagem byly i mládežnické výměny. Pokud vezmeme tradici nás jako seniorů, nejde ani tak o to, že jsme tu vyhráli, ale o celkovou atmosféru, která tu panuje. Je to moc příjemné a to bude člověk vždy rád vzpomínat a znovu se sem vracet.

Jak se Vám hraje proti rakouským hráčům, kteří jsou pověstní svou bojovností a zarputilostí.

Nebylo to nic jednoduchého. Je potřeba se jejich stylu hry příliš nepřizpůsobovat. Spíš je dobré dát do hry naši českou chytrost, což se nám nakonec i povedlo.

Nakonec jste odchytal jeden poločas. Inkasoval jste pouze z trestného kopu. Tam jste klukům musel trošku vyčinit, protože se ve zdi rozestoupili.

Přesně tak, ale to se prostě ve fotbale stává. Osobně, pokud se mohu vůbec hodnotit. Je mi 63 let a spíš jsem do Rakouska jel za poznáním. Za důvěru od našeho mužstva jsem rád a těší mě, že jsem alespoň ten jeden poločas odchytal. Co se týká pobytu v Mürzzuschlagu, vždy se sem rád budu vracet .

Pokračovatel ČKD Blansko FK APOS Blansko působí v divizi. Sledujete výsledky Blanska?

Výsledky Blanska sleduji pozorně. V Hrádku, kdy nyní bydlím, jsem předseda TJ Sokol Hrádek, který hraje okres. Naše výsledky se objevují v Regionsportu, který si pravidelně kupuji. Napřed se vždy dívám, jak si vedlo Blansko. Myslím si, že současná doba je trošku hektická a fotbalu a dalším kolektivním sportům příliš nepřeje. Osobně bych Blansku přál, aby se z tohoto útlumu, který teď prožívá dostalo. Musím ale zdůraznit, že bez pomoci města to nepůjde stejně jako to nešlo za nás za éry fabriky ČKD Blansko, k jejíž značce se stále hlásím.

V současné době mohou fanoušci sledovat Mistrovství světa. Koho Vy osobně tipujete jako vítěze?

Těch kandidátů je tam hodně. Renomovaní trenéři a funkcionáři se přiklání k názoru, že to bude někdo z jižní Ameriky. Osobně bych to přál Brazílii.

Koho byste v Blansku chtěl pozdravovat?

Všechny Kolbeňáky, kteří se k tomuto jménu hlásí. Ve Spartaku ČKD Blansku jsem působil jako hráč od r. 67 do r. 83 a jako tajemník od r. 71 do r. 92. Za tu dobu mi Blansko přirostlo k srdci. Mám tam spoustu známých jako je třeba Mirek Vymazal, Tonda Juřica, Pavel Zajíček, se kterými jsem válčil na hřišti. To jsem ale na hodně lidí zapomenul, takže bych chtěl pozdravovat všechny Kolbeňáky.



Třetím zpovídaným byl bývalý útočník Ráječka, který dva roky své kariéry strávil v Blansku Pavel Máša.

Jak hodnotíš turnaj v Mürzzuschlagu?

Turnaj hodnotím pozitivně. Těšil jsme se na něho už hodně dlouho, protože vím, že to tu je vždy perfektní. Já jsme tu byl naposledy před 25 lety, takže jsme si opět oživil vzpomínky. Zahráli jsme si s klukama fotbal, turnaj se nám podařilo vyhrát, takže všestranná spokojenost, až na to úmorné vedro.

Na počasí bude směřovat druhá otázka. Jak se vůbec člověk vyrovnává s takovými podmínkami? Máš nějaký recept?

Pořádně se napít, zatnout zuby a vydržet, nic jiného se dělat nedá.

Souboje s rakouskými s soupeři občas i bolely. Jak se ti proti nim hrálo?

Určitě to není nic jednoduchého. Osobně jsem 8 let hrál v Rakousku, takže vím, že oni dokáží být hodně nepříjemní v osobních soubojích. Na druhou stranu my tu měli hodně technické mužstvo. Díky tomu jsme dokázali zápasy, ve kterých jsme prohrávali otočit.

Jaké je to pro tebe se po 25 letech vrátit do Mürzzuschlagu?

Určitě jsou to moc příjemné pocity. Zahrát si fotbal v krásném prostředí města, kterého obklopují Alpy. Co víc si člověk může přát. Já navíc na Rakousko rád vzpomínám i proto, že jsem si tu zahrál nižší soutěže v třech klubech. Musím říct, že to pro mě byla cenná zkušenost. Člověk potká hodně nových lidí a naučí se jazyk, což je v dnešní době hodně důležité.

Za minulého režimu se navíc za hranice dostal jen málokdo. I z tohoto pohledu to muselo být pro vás příjemné zpestření.

Člověk si toho tehdy strašně moc vážil a já si toho vážím dodneška. Díky fotbalu jsme se dostali na takové pěkné akce. Je důležité, že družební vztahy stále udržují. Pokud bude ta možnost, tak se sem rád zase někdy podívám.

Vrátíme se do Blanska. Na jaře bojoval A tým o záchranu v divizi. Ty se na utkání chodíš dívat. Jak jsi viděl jaro z pozice diváka?

Začátek měli kluci dobrý, udělali důležité body. Konec se trošku zvrtnul, ale podařila se záchrana, což je důležité. Myslím si, že divize je pro Blansko v současné sobě ideální soutěž.

V plném proudu je nyní Mistrovství světa ve fotbale. Kdo je tvým favoritem?

Jednoznačně Argentina, možná by se tam mohlo dostat i Španělsko, ale já mu osobně příliš nevěřím. Jinak je určitě fajn, že měsíc je v televizi fotbal.



Posledním zpovídaným byl Alexandr Malits st., který ve své kariéře nasbíral řadu ligových startů v dresu tehdejšího Gottwaldova, kde působil například se Zdeňkem Nehodou.

Jak hodnotíte turnaj v Mürzzuschlagu?

Turnaj se celkově vydařil. My jsme do něho vstupovali s jednoznačným cílem, který se nám podařilo splnit. I když jsme turnaj vyhráli, bylo to s odřenýma ušima. Některé zápasy byly infarktové. Nakonec jsme ale ukázali jako naši hokejisté, že pokud je dobrá parta, tak to jde a podaří se ledacos.

Jak Vám osobně se hraje proti Rakušákům, kteří oplývají bojovností?

Je pravda, že oni jsou hodně bojovní, ale na naši tzv. technickou českou kopanou zatím nestačí (smích).

Turnaj se hrál v extrémním vedru. Vy jako bývalý ligový hráč jste asi zvyklý na všechno.

Tak je pravda, že jsem toho zažil hodně. Měl jsem možnost hrát v Rumunsku a v Bulharsku, kde teploty také bývaly vyšší. Byl to dnes extrém, ale dalo se to vydržet.

Jaké to pro Vás je se do Mürzzuschlagu vracet?

Já jsem tu byl poprvé v roce 1974, takže to je už pěkná řádka let. Člověk ten návrat vnímá úplně jinak. Přeci jen je rozdíl, když jsem tu byl jako mladý kluk a teď. Je to až paradoxní, vůbec se mi nechce věřit, že je to tak dávno, co jsem tu byl poprvé. Každopádně je to moc příjemné se sem po těch letech vrátit a hrát tu fotbal se svými bývalými spoluhráči.

Navíc v předchozím režimu se jen tak někdo za hranice nedostal.

Pamatuji si, že ligové mančafty mohly jednou za 4 roky vyjet ven. My jsme tu byli dá se říct každý druhý rok. Je to i zásluha tehdejšího vedení, že nám to umožnilo. Dnes už může člověk kamkoliv, takže současné generaci to snad ani nejde nějak vysvětlovat, co to pro nás tehdy bylo.

Vy pravidelně navštěvujete zápasy Blanska. Na jaře tým bojoval v divizi, záchrana se podařila, situace v klubu však i přesto není jednoduchá, peníze na provoz oddílu chybí. Jak to vnímáte?

Neřekl bych, že je to o penězích, i když samozřejmě jsou potřeba. Nejdůležitější je, aby hráči věděli ne za co hrají, ale za koho hrají. Strašně důležitý je kolektiv, který netvoří jen hráči, tam patří i vedení a realizační tým. Všichni musí pro výsledek udělat maximum. Já to třeba vidím na sobě i dnes. Vím, že jsem třeba na kluky křičel někdy i hodně ostře, ale prostě já už jsem takový. Po zápase se klukům za to omluvím a jde se dál. Zápasy prožívám a vždy chci vyhrát, tak to je a musí to tak být.

V televizi teď běží Mistrovství světa ve fotbale. Komu držíte pěsti?

Já fandím Anglii, protože podle mě hrají pěkný fotbal, ale jako národní mužstvo mají v posledních letech smůlu. Podle mě je anglická liga nejlepší na světě. Líbí se mi, že se jde do všeho na 100%, hráči nesimulují.

Co byste chtěl na závěr vzkázat blanenským fanouškům?

Fanoušci jsou pro hráče hodně důležitým článkem. Těm blanenským bych chtěl vzkázat, ať vydrží a fandí i teď, když se tolik nedaří. Není umění chodit a fandit, když se vyhrává a postupuje. Uměni je fandit, i když tým bojuje o záchranu. Zase bych to přirovnal k našim hokejistům. Kdo by jim po druhém nebo třetím zápase na Mistrovství světa věřil, že budou první. Musel to být buď blbec nebo fanatik. Takže fandit a věřit v úspěch za jakékoliv situace.