Po zpackaném utkání s Bohunicemi (0 : 6) jsme odjížděli na horkou půdu k lídrovi soutěže, na Spartu Brno, se snahou odčinit tento nelichotivý výsledek. Začali jsme opatrněji vzhledem ke kvalitám domácích, kteří prochází soutěží celkem suverénně s pouhými dvěma prohrami (s Bohunicemi a kontumačně s Otrokovicemi) a dvěma remízami, z toho jednou s námi.

Soupeř se na nás vrhl a svoji výškovou převahu postupně převedl i do převahy herní. My jsme poctivě v obraném bloku běhali a nedali kůži lacino. Po získání míče jsme se snažili prokombinovat k bráně domácích, ale soupeř byl rychlostně i fyzicky výborný. Jedna z mála našich šancí se zrodila v prvním poločase po zatažení stopera Brichty a po pěkné narážečce se dostal až do vápna a je veliká škoda, že místo zakončení volil zpětnou přihrávku a velká šance byla zmařena. Domácí nadále tlačili a my jsme i díky štěstí nepřišli v prvním poločase k brankové újmě.

Druhé dějství se odehrávalo ve stejném duchu jako první poločas a my jsme dřeli dál. Naše snaha o rušivé útoky se málem vyplatila, když rychlík Šafařík zamotal hlavu domácí obraně a nezištně našel osamoceného Jirky Kratochvíla, ten byl ale tak překvapený tím, že se ocitl sám ve vápně s míčem na noze, že tuto šanci neproměnil. Do konce utkání jsme se statečně bránili, za což zaslouží kluci pochvalu, a když už se zdálo, že vydřeme bod, tak se k míči po odvráceném rohu dostal za vápnem domácí hráč a po nedůrazném souboji s našimi útočníky plácl do míče a jeho kopeček zapadl za záda našeho brankáře.

Domácí propadli euforii, naši v beznaděj a rozhodčí odpískal konec pro nás smutného utkání.

Naši hráči si zaslouží za bojovnost i nasazení pochvalu. Vyzdvihnout musím především Míšu Zouhara, ačkoli skoro nejmenší na hřišti byl motorem naší zálohy a přestože všichni podali maximální výkon, tak Michal byl jednička.