V nejvyšší soutěži odehrál za Zbrojovku pouze sedmnáct utkání a vstřelil jednu branku. Osudný se mu v srpnu 2013 stal duel na ostravských Bazalech, kde Traoré zkolaboval a podstoupil operaci srdce. „To byla nejhorší chvíle mého života. Ovšem teď jsem stoprocentně zdravý, cítím se silný a dělám, co na světě ze všeho nejvíc miluju. Hraju fotbal,“ říká Traoré pro Deník Rovnost.

Přestože mu vedení Zbrojovky zajistilo dlouhou rekonvalescenci a podstoupil řadu vyšetření, návratu na prvoligový trávník se nedočkal. Lékaři mu fotbal nedoporučili. Nyní nastupuje v Moravskoslezské fotbalové lize za Blansko. „Za to, že jsem stále v České republice, vděčím současnému majiteli Blanska Oldřichu Mertovi. Nabídl mi kontrakt, abych šel hrát za Tišnov,“ připomíná záložník svůj restart v I.B třídě.

Tišnovu pomohl až do divize, jenže pak boss Merta z vedení odešel a klub ze soutěže odstoupil. Znovu spojili síly v Blansku, které se coby nováček vyhřívá na čele MSFL. „Oldřich Merta pořád věřil, že můžu týmu prospět. Děkuji mu, že na mě nezapomněl, je to velmi důležitý člověk v mém životě,“ vzkazuje rychlonohý hráč.

Fotbal si užívá, vždyť Blansko ve třetí lize na podzim prohrálo jen dvakrát a vede o sedm bodů před béčkem Olomouce. „Jsem tady šťastný, atmosféra v týmu je skvělá a pozitivní. To je důvod, proč jsme první. Trenér dává šanci všem hráčům, aby se podíleli na úspěchu týmu,“ těší rodáka z hlavního guinejského města Konakry.

Blansko také podporuje množství fanoušků. „Hrajeme ofenzivní fotbal, což se líbí mně a táhne i diváky. Taky z toho těžím a děkuji našim fanouškům za podporu. Doufám, že udržíme náladu v kabině ve zbytku sezony a dosáhneme našeho cíle,“ přeje si.

Stále se nevzdal naděje na profesionální fotbal a pokud Blansko postoupí, sen se mu splní. „Trénujeme čtyřikrát týdně skoro jako profesionálové. Věřím, že pořád můžu podávat dobré výkony na takové úrovni. Udělám to nejlepší, abychom se v příští sezoně posunuli výš. Máme to dobře rozjeté, jen musíme nadále makat,“ uvědomuje si šestadvacetiletý hráč. Na jihu Moravy si zvykl a adresu měnit nehodlá. „Miluji místní kulturu, zemi. Je to nejkrásnější český region a lidé jsou velmi přátelští. Chci zůstat dlouho, ovšem nikdy nevíte, co se v budoucnu stane,“ podotýká.

Kromě rodiny a přátel mu z Guineje chybí jídlo a ovoce. „Není tu žádná africká restaurace jako třeba v Paříži,“ lituje. V hlavním městě Francie dlouho žil a má tam velkou část rodiny. „Tam jezdím často, zato v Guineji jsem dlouho nebyl. Ovšem v létě se tam chci podívat, protože se mi stýská po rodné zemi a rodině,“ doplňuje Traoré.