Oba jste odchovanci ČKD Blansko a zažili jste rivalitu s ASK Blansko (dříve Metra pozn. autora). Jak jste vnímali v roce 2004 spojení s ASK Blansko v jeden klub?

Karel Švancara: Myslím si, že rivality byla ve vzájemných zápasech cítit. Podle mě to však daleko více prožívali rodiče nebo starší hráči, kteří už třeba ani aktivně nehráli za našich mládežnických let. Rivalita mezi ČKD a Metrou vždy byla, dodneška se mezi sebou hlavně ti starší fotbalisté a funkcionáři špičkují. Pro nás mladší už to nebylo tak intenzivní. Znal jsem sice dost kluků, kteří byli na opačné straně, tzn., hráli za Metru, ale nebylo to určitě postaveno tak, že proti někomu bojuji jako ve válce. Spojení nám bylo prezentováno tak, že je to pro dobro a budoucí úspěch blanenského fotbalu. Už v té době se také začalo jednat o tom, že stadiony přejdou do majetku města. Spojení beru jako pozitivní věc a byl to krok správným směrem. Každý tým v Metře i v ČKD měl ve svém středu několik osobností, které vynikaly. Po spojení tak mohli do A týmu jít ti nejlepší, hráči, kteří měli na víc. Dostali se k novým informacím, myšlenkám. Vedl je třeba kvalitnější trenér, který je zase někam posunul. Pro vývoj hráčů to byl krok dopředu a správným směrem. Co se týká ekonomické stránky, tak určitě pro město je mnohem efektivnější a snažší podporovat jeden fotbalový klub, než dva, které mezi sebou soupeří a každý by chtěl třeba dostávat více finančních prostředků než ten druhý.

Jan Nečas: Osobně si na tu rivalitu pamatuji, vím, že vzájemné zápasy byly vždy vyhrocené. Hodně to však hecovali trenéři a rodičové, hráči tím byli ovlivněni. Já jsem to bral tak, že mě fotbal baví, většinu kluků, co hrála za Metru, jsem znal ze školy nebo z mimo sportovního prostředí. Hodně hráčů také hrávalo za oba kluby. Za sebe můžu říct, že jsme s Metrou snad vždycky prohráli. Mrzelo mě to opravdu jen z pohledu toho, že jsme prohráli, ne proto, že to bylo s Metrou. Akt spojení já osobně vnímám kladně. Blansko není tak velké město, aby mohlo ekonomicky táhnout dva fotbalové kluby na patřičné úrovni. Tím, že se kluby sjednotily, tak je možné vybírat to nejkvalitnější ze široké hráčské základny a lze tak dosahovat úspěchů A týmu, což je vždy vlajková loď celého klubu.

V mužské kategorii jste oba zažili velký blanenský fotbalový boom, když A tým v letech 2006 - 2008 postoupil z 1.A třídy až do Moravskoslezské fotbalové ligy. Oba jste si třetí ligu zahráli, což se málo komu na okrese Blansko podařilo. Jak vnímáte tento fakt?

Jan Nečas: Když to člověk zpětně hodnotí, tak je to pěkný pocit. Když jsem vzpomínal na období starších žáků a přechodu do dorostu, které bylo podle mě nejzábavnější, tak tohle bylo zase nejúspěšnější období. Člověk si udělal, když to řeknu s troškou nadsázky, nějaké jméno. Nakoukli jsme do pole toho poloprofesionálního a někdy i profesionálního fotbalu. Zahráli jsme si na ligových stadionech, vedl nás kvalitní trenér, hráli jsme s vynikajícími spoluhráči. Nedá se to definovat podle mě jinak, než že jsme byli všichni společně ve správný čas na správném místě. Bylo to krásné a úspěšné období, kdy se výborně skloubila starší generace blanenských odchovanců s tou mladší, která dokázala svůj talent rozvinout a potvrdit v mužské kategorii. Přišly kvalitní posily. Všechno si perfektně sedlo a ta cesta až do třetí ligy byla neuvěřitelná. Já určitě moc děkuji všem svým spoluhráčům z té doby a samozřejmě trenérům a funkcionářům v klubu, kteří se o tyto úspěchy zasloužili, za to, že jsem mohl součásti tohoto úspěšného týmu

Karel Švancara: Já jsem také rád za tu příležitost. Mohli jsme být účastni něčeho, co se zapsalo do historie klubu. Přišli sem lidé, kteří měli fotbalu co dát. Byl to třeba pan Vašíček, který nám po trenérské stránce dal možnost nahlédnout do velkého fotbalu ať už z pohledu taktické přípravy na utkání nebo jeho koučování. Do té doby jsme v podstatě žili v nějaké nevědomosti. Naučili jsme se prvky, které třeba v Brně již trénují v mládežnickcýh týmech. Byl to opravdu bonus a něco na co budu vzpomínat do konce kariéry. Nikdy bych nevěřil, že bude třeba MSFL soutěž, kterou budu mít možnost si zahrát, ale podařilo se to, takže super.

Na pokračování rozhovoru se můžete těšit v průběhu příštího týdne

První část rozhovoru